...Je mi to jedno
17. 5. 2016
Už je mi to jedno.
Už neřeším ty jisté věci, které mě dřív zvedly ze židle. Už se jen krátce zamyslím a řeknu si, že mi nestojí za to se zase vnitřně rozčilovat.
Nestojí mi to za to! Trpělo moje zdraví,... celá jsem trpěla... Už ne!
Upřu zrak doprava - ven, na stromy bez listí, na ponurou oblohu, na šedivou fasádu domu. Znám ten pohled dokonale a přece mě zase uklidní. Z rádia se line příjemná melodie, která mé přemítání ještě umocní.
Mrzí mě, že jsem se nedokázala dříve nad tím takto povznést.